Historie


Vesnice byla nazvána po Hrabišovi ze Švábenic a Úsova. Do němčiny bylo jméno přejato v podobě Rabenseifen a tím snadno spojeno s havranem (Rabe). Mluvící znamení havrana měla obec také na pečeti. Částí Hraběšic byla osada a katastrální obec Krásné (do roku 1948 Šentál). V roce 1976 byly Hraběšice připojeny k Šumperku a touto integrací ztratilo Krásné postavení relativně samostatné části. Od roku 1990 jsou Hraběšice opět samostatnou obcí.

Katastr vesnice o rozloze 617 hektarů je z větší části vyplněn zalesněnou hornatinou, jež byla podle Hraběšic jako nejvýznamnější lokality pojmenována (Hraběšická hornatina). Terén se zvedá z údolí Hraběšického potoka proti severnímu a západnímu svahu Kamenného vrchu (952 m.n.m.). Vesnice je rozložena na horním toku potoka podél silnice ze Šumperka a Nového Malína do Rudoltic, má střední nadmořskou výšku 530 m a je lesnatým horstvem chráněna před drsnými větry. V údolí uprostřed lesů západně od Hraběšic je situována osada Krásné, jejíž katastrální území má rozlohu 203 hektary.

Počet obyvatel Hraběšic kulminoval v roce 1880, kdy ve vesnici a sousední osadě žilo 751 obyvatel. Od té doby se neustále snižuje. V roce 1900 v obci bydlelo 639 osob ve 125 domech, z toho v Hraběšicích 409 osob v 75 domech a v Šentále 230 osob v 50 domech. Všichni usedlíci se tehdy hlásili k německé obcovací řeči. V roce 1921 zde sice bylo 12 Čechů, ale v roce 1930 již jen tři ze 461 obyvatel. Po druhé světové válce byla obec jen částečně dosídlena českým obyvatelstvem ze střední Hané a v roce 1950 zde žily v 90 domech 202 osoby, z toho v Hraběšicích 115 osob v 67 domech a v Krásném 87 osob ve 23 domech. Při posledním sčítání v roce 1991 bylo v Hraběšicích zjištěno již jen 64 obyvatel a 21 trvale obydlených domů.

Hraběšice vznikly jako osada dřevařů a horníků, v jejím okolí se dobývala železná ruda. V písemných pramenech jsou poprvé zmiňovány v roce 1569. Tehdy je prodal majitel Velkých Losin spolu se sousedním Frankštátem městu Šumperku a vesnice pak zůstala venkovským statkem Šumperka až do zániku vrchnostenského zřízení. V roce 1677 zde hospodařilo 25 usedlíků. Na šumperských pozemcích byla v roce 1690 založena činžovní osada Šentál, jež za své jméno (německy Schönthal - "krásné údolí") vděčila příznivé zeměpisné poloze. Do roku 1834 se Hraběšice rozrostly na 59 domů s 355 obyvateli, v Šentále tehdy bylo 34 domů a 219 obyvatel.

Při hraběšickém kostele sv. Filipa a Jakuba postaveném v letech 1818 až 1825 byla v roce 1842 zřízena fara. Už koncem 18. století probíhalo ve venkovských domcích školní vyučování a v roce 1844 byla postavena škola. Navštěvovaly ji také děti ze Šentálu a to až do roku 1888, kdy i tam byla zřízena samostatná jednotřídka. Duchovním potřebám v Šentále sloužila kaple Panny Marie.

Po roce 1848 byly Hraběšice i Šentál připojeny k šumperskému politickému a soudnímu okresu. Zůstaly zemědělskou obcí s lesním revírem šumperského velkostatku. V Šentále byl po první světové válce otevřen kamenolom. Příznivých klimatických podmínek v okolí využívalo několik útulků a zotavoven. O politický vliv se dělily německé strany, křesťansko sociální, sociálně demokratická a agrární, ve třicátých letech též se Sudetoněmeckou stranou.

Po druhé světové válce se Hraběšice a zejména Krásné měnily v typicky rekreační lokality. Zemědělské pozemky převzal od roku 1949 Státní statek v Šumperku. Občanskou vybavenost v místě představovaly v roce 1990 ubytovací zařízení, prodejna smíšeného zboží a pohostinství. Mezi Šumperkem a Krásným byla v osmdesátých letech vybudována vodní nádrž Krásné, která se spolu s okolím a samotnou osadou Krásné stala příměstskou rekreační oblastí.

V obci je památkově chráněna socha sv. Jana Nepomuckého, barokní rustikální plastika z druhé poloviny 18. století, u farního kostela. Kamenolom, provozovaný u osady Krásné, je významným nalezištěm nerostů.

Zdroj: Vlastivěda šumperského okresu.
(Pozn.: Další informace je možné se dovědět z obecní kroniky Hraběšic, která je dostupná v sekci "Obecní kronika" zde na stránkách a nebo na obecním úřadě v úředních hodinách.)

Hraběšický občasník

Úřední deska